Typické kuličkové ložisko se skládá z vnitřních a vnějších oběžných drah, řady kulových prvků oddělených nosičem a často z krytů a/nebo těsnění určených k zabránění vniknutí nečistot a mastnoty. Při instalaci se vnitřní kroužek často lehce natlačí na hřídel a vnější kroužek je držen v pouzdře. K dispozici jsou provedení pro zacházení s čistě radiálním zatížením, čistě axiálním (axiálním) zatížením a kombinovaným radiálním a axiálním zatížením.

Kuličková ložiska jsou popisována jako ložiska s bodovým kontaktem; to znamená, že každá kulička se dotýká kroužku ve velmi malé ploše – teoreticky bodě. Ložiska jsou navržena tak, aby mírná deformace, kterou kulička vyvine při kutálení do a z oblasti zatížení, nepřekročila mez kluzu materiálu; nezatížená kulička se odpruží a vrátí do svého původního tvaru. Kuličková ložiska nemají nekonečnou životnost. Nakonec selžou v důsledku únavy, odlupování nebo z mnoha jiných příčin. Jsou navržena na statistickém základě s životností, kdy se očekává, že určitý počet kusů selže po stanoveném počtu otáček.

Výrobci nabízejí jednořadá radiální ložiska ve čtyřech řadách s různými standardními velikostmi díry. Ložiska s kosoúhlým stykem jsou navržena tak, aby odolala axiálnímu zatížení v jednom směru, a lze je zdvojnásobit, aby zvládla axiální zatížení ve dvou směrech.

Souosost hřídele a ložiska hraje klíčovou roli v životnosti ložiska. Pro vyšší únosnost při nesouososti se používají samonaklápěcí ložiska.

Pro zvýšení radiální únosnosti se eliminuje nosič ložiska a prostor mezi kroužky se vyplní tolika kuličkami, kolik se vejde – tzv. ložisko s plným počtem kuliček. Opotřebení těchto ložisek je vyšší než u ložisek s nosiči v důsledku tření mezi sousedními valivými tělesy.
V kritických aplikacích, kde je problémem házení hřídele – například vřetena obráběcích strojů – mohou být ložiska předpjatá, aby vyrovnala jakoukoli vůli v již tak těsně tolerované sestavě ložiska.